pondělí 19. ledna 2015



Kurz indonéské voskové batiky

Pokud chcete zažít trošku té tvůrčí exotiky v našem spíše irském počasí, není nic lepšího. Lekci vedla MgA. Linda Kaplanová, která dva roky žila na Jávě, kde se učila techniku voskové batiky u místních řemeslníků a na Výtvarném institutu v Jogjakartě. Dozvěděli jsme se hodně zajímavosti, příběhů, některé z nás teď nutně potřebují do Indonésie, no klasika.


Donesené ukázky látek. Moc se omlouvám za kvalitu fotografií, ve skutečnosti všechny ty ukázky a vzorníky vypadají mnohem lépe.
 



Nejdřív jsme hledaly ten správný vzor. Na výběr byly nejen tradiční předlohy, ale i japonské, a komu by to nestačilo, přinesla lekorka dvě skvělé bohatě ilustrované knihy o indonéské batice (ty také musím nějak sehnat). Za tohle jsem moc ráda, protože i když mívám nějakou představu, první hodinu většiny kurzů trávím tím, že přemýšlím, co budu dělat... a nakonec namaluji bambus.

Takže nejdřív mě zaujal mírně abstraktní vzor, ale řekla jsem si, že by to chtělo něco konkrétního, ideálně nějaké zvíře, které mi přinese bohatsví, slávu, nekonečný přísun palačinek apod. Tak se do užšího výběru dostal i dvouhlavý pták, ze kterého se vyklubal (vyklubala?) Garuda.



Garuda. Národní indonéský symbol.


Nicméně, pak se ukázalo, že ten abstraktní vzor představuje sultánské meče, vzor, které původně mohl nosit jen sultán. Meče. Takže bylo rozhodnuto. Meče jsou super.


Sultánské meče a hrníček se svatým Space Invaderem (no asi nebude ze Space Invaders... ale já to v tom vidím :D).

Ukázka ze vzorníku.
Druhá ukázka ze vzorníku. Takhle ty meče vypadají, když je dělá někdo, kdo to umí.



Pak jsme si vyzkoušely nanášení vosku na kousku látky, následně překreslily vzor tužkou na látku a malovaly.

To dřevěné to je Canting. Nabírá se tím vosk a maluje. Tedy... ti schopní malují, ja kapu na látku. 


Takhle se to má dělat...
... a takhle spíš ne. V mém podání to byl docela extrémní sport, nakonec jsem byla ráda, když jsem
kápla voskem alespoň přibližné do míst, kde je vzor... nebo alespoň na látku :D
A zachraňovala to štetečkem. Štětečky mě mají rády.
 
  
 
Pak jsme barvily za studena. Nejdřív vymáchat v čisté vodě, okapat, namočit do první barvy, do druhé a opakovat, dokud jsme nebyly spokojené se sytostí barvy. Nutno říci, že barvy i vosk si přivezla lektorka přímo z Indonésie, a to tomu dávalo správný nádech autentičnosti.
 

Barvení.

Nabarveno.
 

Kafe vypito, je čas končit :)



Pak se vosk vyvařil v hrnci, látku jsme opláchly v umyvadle a hotovo. Bylo to úžasné, skvélá lektorka, super parta, vzor mečů mě nadchl a prostě všem vřele doporučuji sledovat Strojovnu , jestli nebude vypsaný další termín.
 

A to jsou naše díla.
 


 

Žádné komentáře:

Okomentovat