čtvrtek 29. ledna 2015


Tušová krajinomalba na vějíře a tácky
 
Výtvarná dílna v Paláci Kinských (24. 1. 2015)
aneb papírové tácky jsou super!

V sobotu se konala první výtvarná dílna v novém roce organizovaná Národní galerii v Praze. Loni jsem byla pravidelným účastníkem všeho možného, co právě NG připravila, ale tentokrát jsem váhala... jestli už těch kurzů není moc, když stejně nakonec všude namaluji jen bambus... jestli bych neměla být raději doma a dělat něco užitečného...


Výtvarné dílny se skládají většinou ze 3 částí. První z nich tvoří krátká přednáška o tématu dílny v prostorách muzea, s poukázáním na zajímavá díla. Ve druhé si vybíráme nebo vymýšlíme motiv, a ve třetí se s pomocí lektorů a často i boží pokoušíme něco vytvořit.


Probíhalo to tak i tentokrát. Nejdřív nám PhDr. et Mgr. Petra Polláková připravila skvělou přednášku o čínských vějířích, historkách a legendách s nimi spjatými, o nesmrtelných a konkubínách - básniřkách, a prohlédli jsme si i vystavené exempláře.





Následně MgA. Tomáš Kubačka krátce přiblížil svou tvorbu, inspiraci horami, taje mlhy a prozradil svou lásku k Beskydám. Spolu s manželkou MgA. Dianou Winklerovou nám ochotně radili, pomáhali, ukazovali různé vychytávky a vyprávěli o svých zážitcích. Pokud budou mít další dílny, určitě už nezaváhám.

Na stole jsme měli hromadu úžasných knížek, v klidu bych mohla po zbytek dílny si je prohlížet. Také katalog a vějíř od čínského současného umělce s pseudonymem I-paj (Yi Bai).


 


Tomáš Kubačka nám ochotně předvedl malování jednoho tácku...

... a tady je výsledek. To že je to nafocené opačně je samozřejmě umělecký záměr... hm.



První půlhodinu jsem si jen prohlížela všechny ty úžasné knížky, které nám přinesli jako inspiraci.



Knížky, katalogy a malby...



Netuším, kdo to maloval, ale byla to vážně nádhera.


 



Hrozně se mi líbily i tyto obrázky Tomáše Kubačky.



... dokonce jsme se mohli inspirovat originálně malovaným vějířem.
 
 
Pak jsem počmárala vše co šlo, a překvapivě... žádný bambus :).

Můj první vějíř.
 
Kulaté tácky také mají něco do sebe.
 

Už ani nevím, co jsem vlastně chtěla tímhle říci, ale nakonec je to mladý jarní stromek a tající sníh.
 

To, že se mi ta pečeť skoro neotiskla, byl samozřejmě záměr. Totiž záměrem bylo, abych si v tom neudělala tou dřevěnou pečetí díru.
 

Malovat tácky byla až překvapivě velká zábava, nešlo přestat :D
 

Na závěr musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem šla, bylo to super! Vyzkoušela jsem si něco nového, dozvěděla se něco nového, poznala skvělé nové lidi, opět prolezla Palác Kinských (ve kterém měli obměněné, tedy pro mě nové svitky) a to vše za 200 Kč.


A závěr několik rozmazaných fotografií z vernisáže výstavy Drak se probouzí, kde se tyto papírové tácky poprvé prezentovaly.







pondělí 26. ledna 2015

Na skok v Botanické zahradě hl. m. Prahy

... asi si založím kategorii „Na skok” :D

Myslím si, že pokud člověk rád maluje rostliny a chce načerpat inspiraci, je to ideální místo. Bohužel vůbec netuším, která rostlina je která... něco jsem našla na stránkách botanické zahrady, ale nejsem si nikdy jistá a tak popisky ráda opravím :)



Callicarpa bodinieri (?)
 
 
Kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles speciosa 'Nivalis'). Mrzí mě, že se mi nepodařilo nafotit ty barvy,
s tím žlutým lišejníkem to vypadá nádherně.



 
Vilín měkký (Hamamelis mollis 'Verna') - japonská zahrada





neděle 25. ledna 2015

Na skok na výstavě prací návštěvníků kurzů řezbářství studia Magmé:

S dlátem v ruce

Výstava se koná ve Výstavní síni Městského úřadu Prahy 5, Štefánikova ul. číslo 15, úterý až pátek od 13 - 18h (je to kousek od tramvajové zastávky Arbesovo náměstí, směr OC Nový Smíchov, vstup přímo z ulice).

Více o výstavě na stránkách galerie MČ Prahy 5 a řezbářského studia Magmé.
 

Přiznám se, že mě ty kurzy lákají už dlouho... práce se dřevem je nesmírně krásná.


Žirafka byla lehce unavená.



 


pondělí 19. ledna 2015



Kurz indonéské voskové batiky

Pokud chcete zažít trošku té tvůrčí exotiky v našem spíše irském počasí, není nic lepšího. Lekci vedla MgA. Linda Kaplanová, která dva roky žila na Jávě, kde se učila techniku voskové batiky u místních řemeslníků a na Výtvarném institutu v Jogjakartě. Dozvěděli jsme se hodně zajímavosti, příběhů, některé z nás teď nutně potřebují do Indonésie, no klasika.


Donesené ukázky látek. Moc se omlouvám za kvalitu fotografií, ve skutečnosti všechny ty ukázky a vzorníky vypadají mnohem lépe.
 



Nejdřív jsme hledaly ten správný vzor. Na výběr byly nejen tradiční předlohy, ale i japonské, a komu by to nestačilo, přinesla lekorka dvě skvělé bohatě ilustrované knihy o indonéské batice (ty také musím nějak sehnat). Za tohle jsem moc ráda, protože i když mívám nějakou představu, první hodinu většiny kurzů trávím tím, že přemýšlím, co budu dělat... a nakonec namaluji bambus.

Takže nejdřív mě zaujal mírně abstraktní vzor, ale řekla jsem si, že by to chtělo něco konkrétního, ideálně nějaké zvíře, které mi přinese bohatsví, slávu, nekonečný přísun palačinek apod. Tak se do užšího výběru dostal i dvouhlavý pták, ze kterého se vyklubal (vyklubala?) Garuda.



Garuda. Národní indonéský symbol.


Nicméně, pak se ukázalo, že ten abstraktní vzor představuje sultánské meče, vzor, které původně mohl nosit jen sultán. Meče. Takže bylo rozhodnuto. Meče jsou super.


Sultánské meče a hrníček se svatým Space Invaderem (no asi nebude ze Space Invaders... ale já to v tom vidím :D).

Ukázka ze vzorníku.
Druhá ukázka ze vzorníku. Takhle ty meče vypadají, když je dělá někdo, kdo to umí.



Pak jsme si vyzkoušely nanášení vosku na kousku látky, následně překreslily vzor tužkou na látku a malovaly.

To dřevěné to je Canting. Nabírá se tím vosk a maluje. Tedy... ti schopní malují, ja kapu na látku. 


Takhle se to má dělat...
... a takhle spíš ne. V mém podání to byl docela extrémní sport, nakonec jsem byla ráda, když jsem
kápla voskem alespoň přibližné do míst, kde je vzor... nebo alespoň na látku :D
A zachraňovala to štetečkem. Štětečky mě mají rády.
 
  
 
Pak jsme barvily za studena. Nejdřív vymáchat v čisté vodě, okapat, namočit do první barvy, do druhé a opakovat, dokud jsme nebyly spokojené se sytostí barvy. Nutno říci, že barvy i vosk si přivezla lektorka přímo z Indonésie, a to tomu dávalo správný nádech autentičnosti.
 

Barvení.

Nabarveno.
 

Kafe vypito, je čas končit :)



Pak se vosk vyvařil v hrnci, látku jsme opláchly v umyvadle a hotovo. Bylo to úžasné, skvélá lektorka, super parta, vzor mečů mě nadchl a prostě všem vřele doporučuji sledovat Strojovnu , jestli nebude vypsaný další termín.
 

A to jsou naše díla.
 


 

čtvrtek 15. ledna 2015

Vyhlášení výherce soutěže

Výhercem soutěže se stává Jan Bureš s názvem Krasavec ve tmě. Moc gratuluji!
Jak zdůvodnila porota: Název se jí líbil, protože to ani nebrala tak, že ten bambus je krasavec, ale že někde za ním ve tmě se ukrývá krasavec... temné pudy zvítězily.

Nicméně, bylo to těžké. Soutěžní příspěvky byly skvělé a inspirující, díky některým mě dokonce napadly další náměty, tak jsem se rozhodla, že se pokusím odměnit všechny účastníky. Pokud byste měli zájem o samotný grafický list, tedy bez rámečku, napište mi prosím na e-mail: Play.Ink@email.cz Vaši adresu a jméno, pod kterým jste soutěžili, a já ve chvíli, kdy budu mít hotové další tisky, Vám jeden zašlu.


Ještě jednou všem moc děkuji!