Na skok v Botanické zahradě hl. m. Prahy

... asi si založím kategorii „Na skok” :D

Myslím si, že pokud člověk rád maluje rostliny a chce načerpat inspiraci, je to ideální místo. Bohužel vůbec netuším, která rostlina je která... něco jsem našla na stránkách botanické zahrady, ale nejsem si nikdy jistá a tak popisky ráda opravím :)





Callicarpa bodinieri (?)

 

 

Kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles speciosa 'Nivalis'). Mrzí mě, že se mi nepodařilo nafotit ty barvy,
s tím žlutým lišejníkem to vypadá nádherně.

 

Vilín měkký (Hamamelis mollis 'Verna') - japonská zahrada

Na skok na výstavě prací návštěvníků kurzů řezbářství studia Magmé:

S dlátem v ruce

Výstava se koná ve Výstavní síni Městského úřadu Prahy 5, Štefánikova ul. číslo 15, úterý až pátek od 13 - 18h (je to kousek od tramvajové zastávky Arbesovo náměstí, směr OC Nový Smíchov, vstup přímo z ulice).

Více o výstavě na stránkách galerie MČ Prahy 5 a řezbářského studia Magmé.
 

Přiznám se, že mě ty kurzy lákají už dlouho... práce se dřevem je nesmírně krásná.

Žirafka byla lehce unavená.

 

Kurz indonéské voskové batiky

Pokud chcete zažít trošku té tvůrčí exotiky v našem spíše irském počasí, není nic lepšího. Lekci vedla MgA. Linda Kaplanová, která dva roky žila na Jávě, kde se učila techniku voskové batiky u místních řemeslníků a na Výtvarném institutu v Jogjakartě. Dozvěděli jsme se hodně zajímavosti, příběhů, některé z nás teď nutně potřebují do Indonésie, no klasika.

Donesené ukázky látek. Moc se omlouvám za kvalitu fotografií, ve skutečnosti všechny ty ukázky a vzorníky vypadají mnohem lépe.

 

Nejdřív jsme hledaly ten správný vzor. Na výběr byly nejen tradiční předlohy, ale i japonské, a komu by to nestačilo, přinesla lekorka dvě skvělé bohatě ilustrované knihy o indonéské batice (ty také musím nějak sehnat). Za tohle jsem moc ráda, protože i když mívám nějakou představu, první hodinu většiny kurzů trávím tím, že přemýšlím, co budu dělat... a nakonec namaluji bambus.

Takže nejdřív mě zaujal mírně abstraktní vzor, ale řekla jsem si, že by to chtělo něco konkrétního, ideálně nějaké zvíře, které mi přinese bohatsví, slávu, nekonečný přísun palačinek apod. Tak se do užšího výběru dostal i dvouhlavý pták, ze kterého se vyklubal (vyklubala?) Garuda.



Garuda. Národní indonéský symbol.



Nicméně, pak se ukázalo, že ten abstraktní vzor představuje sultánské meče, vzor, které původně mohl nosit jen sultán. Meče. Takže bylo rozhodnuto. Meče jsou super.


Sultánské meče a hrníček se svatým Space Invaderem (no asi nebude ze Space Invaders... ale já to v tom vidím :D).

Ukázka ze vzorníku.

Druhá ukázka ze vzorníku. Takhle ty meče vypadají, když je dělá někdo, kdo to umí.





Pak jsme si vyzkoušely nanášení vosku na kousku látky, následně překreslily vzor tužkou na látku a malovaly.

To dřevěné to je Canting. Nabírá se tím vosk a maluje. Tedy... ti schopní malují, ja kapu na látku. 




Takhle se to má dělat...

... a takhle spíš ne. V mém podání to byl docela extrémní sport, nakonec jsem byla ráda, když jsem
kápla voskem alespoň přibližné do míst, kde je vzor... nebo alespoň na látku :D
A zachraňovala to štetečkem. Štětečky mě mají rády.

 

  
 

Pak jsme barvily za studena. Nejdřív vymáchat v čisté vodě, okapat, namočit do první barvy, do druhé a opakovat, dokud jsme nebyly spokojené se sytostí barvy. Nutno říci, že barvy i vosk si přivezla lektorka přímo z Indonésie, a to tomu dávalo správný nádech autentičnosti.

 

Barvení.

Nabarveno.

 


Kafe vypito, je čas končit :)







Pak se vosk vyvařil v hrnci, látku jsme opláchly v umyvadle a hotovo. Bylo to úžasné, skvélá lektorka, super parta, vzor mečů mě nadchl a prostě všem vřele doporučuji sledovat Strojovnu , jestli nebude vypsaný další termín.
 

A to jsou naše díla.

 


 

Vyhlášení výherce soutěže

Výhercem soutěže se stává Jan Bureš s názvem Krasavec ve tmě. Moc gratuluji!
Jak zdůvodnila porota: Název se jí líbil, protože to ani nebrala tak, že ten bambus je krasavec, ale že někde za ním ve tmě se ukrývá krasavec... temné pudy zvítězily.

Nicméně, bylo to těžké. Soutěžní příspěvky byly skvělé a inspirující, díky některým mě dokonce napadly další náměty, tak jsem se rozhodla, že se pokusím odměnit všechny účastníky. Pokud byste měli zájem o samotný grafický list, tedy bez rámečku, napište mi prosím na e-mail: Play.Ink@email.cz Vaši adresu a jméno, pod kterým jste soutěžili, a já ve chvíli, kdy budu mít hotové další tisky, Vám jeden zašlu.

Ještě jednou všem moc děkuji!

 

 

 

Vernisáž výstavy japonské kaligrafie Shodó

BÍLÝ SNÍH - ČERNÁ STOPA

V pátek 9. 1., v Národní technické knihovně v Praze se konala vernisáž výstavy kaligrafie. Vystavují nejen studenti pana Reného Ochiai, ale také zahraniční autoři. V prvním patře  jsou vystaveny kaligrafie českých studentů, v druhém jsou k vidění evropští autoři a kdo se vyškrábe až na třetí patro, uvidí mistrovská díla japonských učitelů.


Podle programu se mělo začínat v 18, nicméně byly jsme tam již v 17:20, jelikož sestra, jakožto jedna z vystavujících studentek, se měla zúčastnit hromadného focení. Díky tomu jsme si obsadily místa, což se později ukázalo jako docela podstatné, protože zájem o výstavu docela mile překvapil.


Vernisáž začala krátkým koncertem mladé studentky Hikari Utsugita na flétnu Shakuhachi, následovala půlhodinová přednáška organizátora akce pana Reného Ochiai, ve které kromě základních informací ohledně japonského a čínského písma  zaznělo i vysvětlení, proč pro studenty i účastníky výstavy je teď mnohem dobrodružnější najít správnou toaletu:

„Původní panáček na dveřích WC narušoval výstavu. Prostě visí tam tradiční kaligrafie, pak další, pak haiku, a pak je hajzl (...). Na dámské toaletě je znak, který připomíná ženu. Pánská je ta druhá”.

Následovala patnáctiminutová přestávka, abychom mohli čerstvě nabyté vědomosti uplatnit v praxi.

Vernisáž zakončila slečna Hikari Utsugita, tentokrát gindo, „zpívaným” přednesem čínských a japonských básní. Tahle část mě opravdu příjemně překvapila.



17.30, místa zabraná

Každý jsme dostali i originální kaligrafii se znakem pro „ovci”
(nebylo to myšleno nijak politicky, prostě je Rok ovce).

Původně měl pan René Ochiai napsat všem účastníkům vernisáže nějakou kaligrafii, ale nakonec kvůli těm davům z toho sešlo. Špatné davy, špatné.

Slavnostní focení studentů. Studentů kaligrafie + pána na gauči (ten už tam byl :D).



18.30, přednáška. Lidé se tlačili i za prosklenou stěnou.

Kterou úžasnou kaligrafiii si prohlížejí?

Sestřina kaligrafie visí hned vedlé te slavné dámské toalety.
(no pokud se někde budou tvořit fronty a lidé budou zkoumat,
co kde visí na stěně v okolí, tak jedině tam :D).

A na závěr, krásná kaligrafie Reného Ochiai (vpravo)

Výstava potrvá do 29. 1. 2015. Určitě se tam stavím ještě jednou a nafotím lépe vystavované kaligrafie, nicméně všem vřele doporučuji ji navštívit. Knihovna sama o sobě stojí za to, a kontrast tradiční japonské kaligrafie spolu s velice moderním zařízením knihovny a... studenty... je parádní.

Rok 2015 prostě musí být skvělý! Proto jsem se rozhodla zúčastnit se ne jednoho KAKIZOME (Kakizome je japonska tradice prvniho psani v novem roce. 2. ledna se napíší přání a 14. ledna se spálí, aby se vyplnily), ale rovnou dvou... čím víc přání spálím, tím určitě lépe.


Mé druhé Kakizome organizovaly Kurzy malování a kreslení spolu s lektorkou Petrou Vitáskovou. Jsem moc ráda, že jsem šla i tam, i do Česko-japonské společnosti, protože každá ta akce byla úplně jiná a přitom super. Krátké shrnutí:

Kakizome s Česko-japonskou společností:

• datum akce (2.1.)
• tuš v tradičních nádobkách
• psaní na tradičním papíře (taková ta děsně rozpíjející potvora, ale překvapivě v případě kaligrafie to tak hrozné nebylo)
• stylové občerstvení - fazolová polévka, cukroví k čaji
• prostředí - akce se konala přímo v sídle Česko-japonské společnosti na Můstku, takže něco víc japonského člověk jen tak nenajde
• uvolněná, velmi přátelská atmosféra - což pro některé bylo i mínus, ale já jsem docela ráda že jsem si to prostě nějak načmárala a všichni byli šťastní. V této oblasti mám minimální ambice :D

Fotografie z této akce byly v prvním příspěvku.


Kakizome s paní Vitáskovou v Malování kreslení:

• krátká, ale výstižná přednáška o japonském, potažmo čínském písmu, včetně ukázek stylů
• informace o škole, zkouškách a další zajímavosti (to mě úplně nadchlo)
• konkrétní informace a okamžitá konzultace psaní znaků - prakticky to byla plnohodnotná výuka se vším všudy



Oranžové moře... aneb drobné opravy mé techniky :D

• možnost „opečeťování” výsledných čmáranic (teď mluvím o svých výtvorech) razítkem, které paní lektorka donesla

Let it burn! 14. 1.

• bylo to úplně naprosto zdarma

 

Prostě obě tyto akce mě úplně nadchly a tak trošku zvažuji, že bych možná té kaligrafii dala zase šanci. A to i když mám ty minimální ambice.

Soutěž! Mám nový blog a to je třeba oslavit. Přichystala jsem proto pro Vás soutěž o dřevořez, tedy tisk z výšky na suchý papír, kde se struktura dřeva projevuje mírně, rysy jsou zato ostřejší. Obrázek je zasazen v dřevěném rámečku s paspartou.

Pravidla soutěže:

1) Lajkujte facebookový profil Play.Ink 
2) Sdílejte soutěž.
3) Vymyslete název k tomuto dřevořezu a napište mi ho v komentářích (FB nebo blogu), spolu s Vaším jménem nebo přezdívkou (e-mail není nutný, já ho také nerada veřejně ukazuji. Výherce kontaktuji tady nebo na FB).

Nejraději bych výherce určila losem, ale protože pravidla soutěží, tak jak je definuje zákon, mě mírně matou, neponechám nic náhodě a prvek náhody zde nebude.



Matrice.

Soutěž končí 11. 1. 2015 o půlnoci. Následně porota sestavená z osob, které nesoutěžily a nemají citový ani příbuzenský vztah k soutěžícím, vybere nejlepší název. Ten pak dopíši na tisk a budu ho také signovat. Poslední tisky z matrice pak budou hrdě nosit tento název. Ty již budou jiné barvy, takže výherce získá jedinečný originál. 

Děkuji a přeji hodně štěstí!