čtvrtek 29. ledna 2015


Tušová krajinomalba na vějíře a tácky
 
Výtvarná dílna v Paláci Kinských (24. 1. 2015)
aneb papírové tácky jsou super!

V sobotu se konala první výtvarná dílna v novém roce organizovaná Národní galerii v Praze. Loni jsem byla pravidelným účastníkem všeho možného, co právě NG připravila, ale tentokrát jsem váhala... jestli už těch kurzů není moc, když stejně nakonec všude namaluji jen bambus... jestli bych neměla být raději doma a dělat něco užitečného...


Výtvarné dílny se skládají většinou ze 3 částí. První z nich tvoří krátká přednáška o tématu dílny v prostorách muzea, s poukázáním na zajímavá díla. Ve druhé si vybíráme nebo vymýšlíme motiv, a ve třetí se s pomocí lektorů a často i boží pokoušíme něco vytvořit.


Probíhalo to tak i tentokrát. Nejdřív nám PhDr. et Mgr. Petra Polláková připravila skvělou přednášku o čínských vějířích, historkách a legendách s nimi spjatými, o nesmrtelných a konkubínách - básniřkách, a prohlédli jsme si i vystavené exempláře.





Následně MgA. Tomáš Kubačka krátce přiblížil svou tvorbu, inspiraci horami, taje mlhy a prozradil svou lásku k Beskydám. Spolu s manželkou MgA. Dianou Winklerovou nám ochotně radili, pomáhali, ukazovali různé vychytávky a vyprávěli o svých zážitcích. Pokud budou mít další dílny, určitě už nezaváhám.

Na stole jsme měli hromadu úžasných knížek, v klidu bych mohla po zbytek dílny si je prohlížet. Také katalog a vějíř od čínského současného umělce s pseudonymem I-paj (Yi Bai).


 


Tomáš Kubačka nám ochotně předvedl malování jednoho tácku...

... a tady je výsledek. To že je to nafocené opačně je samozřejmě umělecký záměr... hm.



První půlhodinu jsem si jen prohlížela všechny ty úžasné knížky, které nám přinesli jako inspiraci.



Knížky, katalogy a malby...



Netuším, kdo to maloval, ale byla to vážně nádhera.


 



Hrozně se mi líbily i tyto obrázky Tomáše Kubačky.



... dokonce jsme se mohli inspirovat originálně malovaným vějířem.
 
 
Pak jsem počmárala vše co šlo, a překvapivě... žádný bambus :).

Můj první vějíř.
 
Kulaté tácky také mají něco do sebe.
 

Už ani nevím, co jsem vlastně chtěla tímhle říci, ale nakonec je to mladý jarní stromek a tající sníh.
 

To, že se mi ta pečeť skoro neotiskla, byl samozřejmě záměr. Totiž záměrem bylo, abych si v tom neudělala tou dřevěnou pečetí díru.
 

Malovat tácky byla až překvapivě velká zábava, nešlo přestat :D
 

Na závěr musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem šla, bylo to super! Vyzkoušela jsem si něco nového, dozvěděla se něco nového, poznala skvělé nové lidi, opět prolezla Palác Kinských (ve kterém měli obměněné, tedy pro mě nové svitky) a to vše za 200 Kč.


A závěr několik rozmazaných fotografií z vernisáže výstavy Drak se probouzí, kde se tyto papírové tácky poprvé prezentovaly.







Žádné komentáře:

Okomentovat